Namísto…

Namísto cikád
cvrkot podzimního deště,
jen pouhý ždibíček
tepla zbyl v duši ještě,
namísto šumění
moře u Kalábrie,
šumění ostrého větru
v duši se zaryje,
namísto planktonu v moři
jen neony hloupých reklam,
a namísto modrého nebe
z obrazovky šíří se klam,
namísto slunce svítání,
tak podobného zázraku,
jen zachmuřené tváře
ne nepodobné mraku,
namísto nadechnutí
opět se jen dech úží,
a namísto zahrady,
jen na rovech pár růží…

V koutku oka
snad s ještě letního rána rosou,
se schoulenou vzpomínkou
na všechny, kteří nejsou…