Člověku patří jazyk

Jednou tě vyřkl, verši
mockrát tak nechal být
v kameni
kámen
V medu
už jedu

Zas se mi zdává
že nemám sny
že žihadla nemají jen vosy
a svět je plochý, bosý

Na pozadí zvuku skákající žáby
vyjádřit tak myšlenky v pomlkách
mezi slokami

Sdělení už mrká mi
jako pohlazení
A odvaha přelézá ostychu přes hrazení

Jednou tě vyřknu, verši
a nechám být
V kameni
kámen

Amen