Barevný i smutný podzim

BAREVNÝ I SMUTNÝ PODZIM



list na zem dopadá

mlha halí krajinu

zem voní po jílu

podzimní nálada



chlad a vlhko visí ve vzduchu

a ptáci ani píp

u kamen bylo by teď líp

málem zašlápl jsem ropuchu



vzpomínám na ty dny

všude jas a barvy zářící

teplé stíny na líci

podzimní dny

nadějné sny



pomalu jdu dál

až tam

kde cesta se točí

tady tázaly se její oči

a já se hloupě smál



"budem spolu navždy dál?"

ptaly se a já slyšel její dech

modlitby na jejích rtech

studený vítr rozvázal jí šál



nevím

proč měla takový strach

snad měla nějakou předtuchu

tenkrát opravdu něco bylo ve vzduchu

tenkrát já ale

jen rukou mách



zůstal jsem stát a políbil ji tvář

krátký sten

podzimní den

v kapsách náš kalendář



na poznámky

kdy si dáme sraz

kdy zas půjdem na večeři

kdy dělat budem

co jsme vždycky dělat chtěli

na poznámky kdy sejdeme se zas



teď zase stojím tam

kde jako tahle cesta

točila se má nevěsta

a přece jsem sám



podzim mi ji vzal

jsem o tom přesvědčený

zbavil mě mojí krásné ženy

svíčku jsem na kámen dal



rozhlížím se kolem sebe

žádné známky života

příroda jak zakletá

zase vidím tebe



tehdá běžela jsi rozpustile

a najednou jsi byla pryč

jak zatoulaný míč

místo skončit v mojím klíně



kde býváš ve dne v noci

kde se to jen dozvědět

jen podzim mohl by to povědět

jen podzim mohl by mi pomoci



podzim dal

podzim vzal

podzim král

se mi smál



nevím

co se tenkrát stalo

podzim mlčel jako hrob

zahalen do mlžných rób

měli jsme se tak málo



a podzim?

jak se tvářil?

jako by se mi vysmíval

podzim dal

podzim vzal

podzim pak přímo zářil