Na okraji stříbrném
Všem “nahým”.
» autorka: Lenka pomněnka |
Na okraji stříbrného plátna se duše vysvlékla,
jak z panoptika postav v orloji.
Kolemjdoucí se tiše zeptali.
Kdo jsi?
Bez šatů a bez líčidel se nadechla,
začala volat.
Kdo jste moji?
Nepoznávala sebe a nepoznávala les,
les masek ve zbroji.
Zaskočena poznáním, že bez hávu,
stojí zde sama,
bez davu.
Tiše, sama v tichu dechu svého, tikotu hodin po ránu,
jak novorozeně,
v mámině županu.
I začaly se pojednou některé z duší vysvlékat,
zimou se klepat,
za hranou.
Nahé a rozbité, bosé a dobité,
zoufale křičí,
po právu.
Pravda je bez šatů, lež svoje svlékla,
jak se teď do světa vydat jdou,
když po všem je veta.
Kdy světu, jak panoptiku z orloje,
postačí holá věta:
On, ona, vina je.
Svlečena na okraji stříbrného plátna,
hru vina-nevina,
již nehraje.
Kým nyní je?
Dechem co tělem hýbe,
ozvěnou starých časů,
stříbrným větrem,
ve stříbrném hlasu.
Na okraji stříbrného plátna,
nových časů,
znovuzrozená laskavá náruč,
stříbrného vlasu.
jak z panoptika postav v orloji.
Kolemjdoucí se tiše zeptali.
Kdo jsi?
Bez šatů a bez líčidel se nadechla,
začala volat.
Kdo jste moji?
Nepoznávala sebe a nepoznávala les,
les masek ve zbroji.
Zaskočena poznáním, že bez hávu,
stojí zde sama,
bez davu.
Tiše, sama v tichu dechu svého, tikotu hodin po ránu,
jak novorozeně,
v mámině županu.
I začaly se pojednou některé z duší vysvlékat,
zimou se klepat,
za hranou.
Nahé a rozbité, bosé a dobité,
zoufale křičí,
po právu.
Pravda je bez šatů, lež svoje svlékla,
jak se teď do světa vydat jdou,
když po všem je veta.
Kdy světu, jak panoptiku z orloje,
postačí holá věta:
On, ona, vina je.
Svlečena na okraji stříbrného plátna,
hru vina-nevina,
již nehraje.
Kým nyní je?
Dechem co tělem hýbe,
ozvěnou starých časů,
stříbrným větrem,
ve stříbrném hlasu.
Na okraji stříbrného plátna,
nových časů,
znovuzrozená laskavá náruč,
stříbrného vlasu.
Tipů: 16
» 14.10.25
» komentářů: 4
» čteno: 105(12)
» posláno: 0
» nahlásit
» 14.10.2025 - 06:35
Báseň jako píseň v Suno:
https://suno.com/s/w6gvd4ldkZCGIZ2s
Hudbou nevládnu, ale líbí se mi, když to někdo umí.
https://suno.com/s/w6gvd4ldkZCGIZ2s
Hudbou nevládnu, ale líbí se mi, když to někdo umí.
» 14.10.2025 - 11:31
1
Text dokáže zaujmout díky vnitřní kontinuitě. Ač je na pomezí volného a vázaného verš, její "uvolnění" nevadí a nebere jí poetiku. V použití silných obrazů, často evokujících plynutí času, pomíjivosti a volání silné touhy, je právě silná a dává svému sdělení váhu.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Oči hvězd | Následující: Na prázdném nádraží