Šibenice

A tak tu vedle sebe ležíme
jako dva neumyté talíře
na naleštěné lince,
jako dva bílé oblázky
pod hladinou potoka

Já se svými stíny
co vznášejí se u stropu
v cigaretovém kouři,
a ty s těmi svými
co schovávají se v šatníku
mezi mým kašmírem

A stejně tak jasně jako pavouk
Na bílé omítce víš, že já vidím
skrze lamely tvých dveří
a já že ty přečteš všechno to
co chvěje se v mé mlze slov

Ale co teď bude s námi,
když se tajemství bude už nadobro
houpat na opratce
utkáné na naší nejistotě?


Do okna nám kouká měsíc
a napjatě očekává
objetí