H1

s létacími sny
na mostě stojí a v tom
za cihlou letí








-
Já nejsem Nobel ani Pulitzer,
o míru píšu držíc revolver.
Nebýt zřízencem dráhy života,
černý pasažér vlaku do nikam.
Spoďáry nemít strachem dohněda,
raděj´ tři vlasy děda Vševěda.

Půjdeme hráze bořit,
štíty hor pokořit,
nečinnost ta zabíjí.
Nechceme dráhu brzdnou,
horší je zamrznout,
v tady tom se nemýlím.

R: Valkýry, ty se na nic nebudou ptát,
když vabank o duši tě donutí hrát.
Všechno je lepší, než kolem krku drát,
a skrze slzy se dá naučit smát.

Půjdeme hráze bořit,
štíty hor pokořit,
nečinnost ta zabíjí.
Nechceme dráhu brzdnou,
horší je zamrznout,
v tady tom se nemýlím.

Od světových stran kóty,
najít dal bych boty,
jít až kam se dojít dá.
Taky od všech bran klíče,
hřích je nechat viset,
když se nikdo nedívá.

R: Valkýry, ty se na nic nebudou ptát...

Je bláhový, kdo věří,
budoucnosti z peří
a stavbám bez základů.
Dočká se tak jen stěží,
k nebi pnoucích věží,
max. přihlouplých úsměvů.

S šancí docela letmou,
dřív než půjdem slehnout,
na cíle se zacílí.
Už za života půlkou,
tu druhou rázně prubnout,
sáhnout si na dno svých sil.

R: Valkýry, ty se na nic nebudou ptát...

Bratrům Pospíšilovým a I. Lendlovi