Kalábrie

Ještě v duši slunce Kalábrie hřeje,
ač doma léto již ukazuje záda,
ještě pár hřejivých vzpomínek ve hře je,
však doma již chlad se pod košili vkrádá.

Nad saracénskou věží na břehu moře
ještě za soumraku hádají se vrány,
že nevinné je víno, učí pokoře,
ať doma tak či tak jsou karty rozdány.

Ještě v zamyšlení moře solí voní,
a doma volba bolí jako v ráně sůl,
ještě mořskou pláž vidím, toulám se po ní,
a doma nad budoucností lámeme hůl.

Ještě příboj zpívá a slunce nás hřeje,
a doma zatím – co vytrácí se – kde je?