Do očí

» autor: JiSo
Sbalím si jen pár švestek svých,
do kroku přidám, to je zvyk.
Vklady se ne vždy zúročí,
a prach se zvedá do očí.

Nejde si s ohněm věčně hrát,
ten studený nás nemá hřát.
Pozvednu mírně obočí,
a vítr fouká do očí.

Vůbec nic ve mně nebouří,
zavládnul klid, ten před bouří.
Čas prásknul bičem nad kočím,
a slunce pálí do očí.

Není mi dvacet, už to znám,
po žhavém uhlí přejdu sám.
V tom husí kůže naskočí,
a dým zaštípe do očí.

Ozve se z války zranění,
znamení věcně smířených.
Nůž se pod žebrem otočí,
vločky jsou jehly do očí.

Nešlo říct pravdu, někdo lhal,
přišel čas jít zas o dům dál.
Nikdo se s nikým neloučí,
a slzy stouply do očí.
Tipů: 12
» 01.10.25
» komentářů: 2
» čteno: 119(6)
» posláno: 0


» 02.10.2025 - 08:32
Zvládnout záměr v šesti slokách bez výjimky
je slušný um.

Myslím tím to, aby na konci každé byl stejný verš a ještě k tomu to dávalo smysl
» 02.10.2025 - 20:15
René Vulkán: děkuji...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Indiánské léto | Následující: Smíření zlých rán

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku