Ženy a já

Jako normálního člověka mužského pohlaví mě od nepaměti zajímaly ženy. Fakt si nepamatuju, kdy jsem se dopracoval k onomu prvnímu erotickému zážitku, vím jen, že jsem chodil na první stupeň ZŠ, když při jedné veřejné zdravotní prohlídce ve školní třídě (kluci s holkama i holky s klukama) paní doktorka uslyšela na mém srdci jakýsi šelest, a doporučila podrobnější vyšetření. Psal se rok, co já vím, 1962, 3, 4? Rozhodující bylo, že nejbližší přístroj EKG byl za oněch časů v Praze na Bulovce. Moje maminka tehdy pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici, a tak jsme protekčně jeli na Bulovku sanitkou. Udělali mi rentgen srdce a to EKG, srdce jsem měl štíhlé jako nudli (fakt to tak řekla paní doktorka) a šelest žádný. Jak jsme ale procházeli od rentgenů a EKG přes jakési spojené ordinace, náhle můj zrak spočinul, na dvě, tři vteřiny, víc jsem nestihl, hned mě táhli dál, na mladých odhalených ňadrech jakéhosi děvčete, takových těch, jak já říkám "v rozpuku", kdy dívčí ňadra ještě nemají ten ženský, z profilu trochu prověšený, tvar. Možná, že právě v onu chvíli jsem se stal doživotně horňákem. Tahleta prsíčka v rozpuku jsem zažil ještě jednou - když rostla do ženské krásy moje dcera, to už ovšem jen přes tričko. Ale ten rozpuk tam byl, o tom žádná. Mám to zachycené na jedné fotce, které přísluší výhrůžný, ale bohužel nesplněný název "Já to tričko sundám!"

Od prvního prsního zážitku do druhého spatření odhalené 3D dámské kozy pak uplynulo mnoho let. Moje nadšení horňáka pak dočasně udržovaly jen nemnohé 2D fotografie v nemnohých zahraničních časopisech, reklamy na pražské "Krásy bez závoje" (při oteplování komunistického režimu kolem roku 1968), a filmy "Sexmise" a "Bože, jak hluboko jsem klesla".

Mojí první ženou z masa a kostí, jakožto erotickým a sexuálním objektem, byla slečna Milena. Poznal jsem ji v brandýské nemocnici, kde jsem zrovna jezdil s dodávkou, ona tam pracovala jako pomocnice. Tak nějak jsme se dali do řeči, znáte to, a jestli prý bych nešel tancovat. Takže mě vlastně klofla ona. Byli jsme 2x tancovat a jednou jsem ji vzal na projížďku Pabědou, ruským to osobním vozidlem z let, kdy o auta byla nouze. Paběda měla jednu interesantní vlastnost - vepředu i vzadu byla nedělená sedadla, prostě čalouněná lavice od pravých dveří k levým. Vepředu by trochu překážel volant, ale vzadu to bylo letiště. Letištěte ani mechového podloží lesa jsem nevyužil, mimo uzavřenou místnost jsem nikdy tyhle sexuální věci neprovozoval, mám rád v každé chvíli krytá záda. Moc jsem si od té známosti nesliboval, ona byla taková jednoduchá dívenka. Když pak mí rodičové vysvištěli kamsi na dovolenou, vzal jsem Milenu domů, ukázal jsem jí zahradu, sbírku králíků a kocoura, uvařili jsme něco k obědu a skončili, jak jinak, v posteli. Jako bývalými spolužáky poučený milovník (od rodičů žádné informace nebyly, jen jakási omylem upuštěná knížka o dospívání) jsem použil prezervativu značky Primeros. Netrvalo dlouho a to teplé bílé svinstvo (tento familierní název jsem až později s mírnou úpravou převzal pro tu naši mužskou substanci z písně Jaromíra Nohavici "Ladovská zima") bylo bezpečně zajištěno uzlíkem. Zde slečna projevila zájem, zda se při použití, tak jak jsme to použili, nemůže fakt nic stát. Asi čtvrt hodiny poté, co jsem ji ubezpečil, že fakt, ale fakt ne, pravila, že ji bolí hlava, abych ji odvezl domů. Sedli jsme tedy do Pabědy a svištěli hopsahejsa do Brandejsa, když tu náhle jsem v kopci zvaném Branžovák, a že je to pořádnej kopec, který končí na brandýském náměstí, byl nucen zastavit v koloně aut pár metrů před jeho vrcholem, neboť to vyžadovala dopravní situace na náměstí. Ve chvíli, kdy se Paběda zastavila, jsem zjistil, že brzdy nepracují, jak mají, a že mám problém půldruha tuny vážící vůz udržet na místě. S trochou pomoci nepřišla ani zatažená ruční brzda. Žádný posilovač brzd to nemělo, jen mojí pravou nohu, po které jsem požadoval maximální vypětí. Napadlo mě, že bych mohl couvnout pár metrů z kopce zpátky, kde byla vlevo ulice, to už mě ale dojela další auta. Stáli jsme tak několik dlouhých vteřin, noha slábla a bylo to fakt na knop. Už, už jsem se chystal, že dám jedničku a budu to držet na prokluzující spojce, i kdybych ji měl spálit, když se auta přede mnou konečně hnula. Slečnu jsem tehdy dovezl v pořádku, uvědomil jsem si ale, že to není nic pro mě, ona se chtěla množit. Při cestě zpátky jsem se sjezdu z Branžováku strategicky vyhnul. Na rovině to brzdilo celkem slušně, dojel jsem v pohodě. Druhý den jsem si vzal dovolenou, zajel v nemocnici na dílnu a kouknul na ty brzdy. V levém zadním kole byly zaolejované pakny (čelisti s brzdovým obložením). Jak se tam olej dostal, je mi dodnes záhadou, nikdy víc už se to neopakovalo. Snad jakási neobvyklá daň z jiné dimenze za první použití trojúhelníku ženského klína...