Písek, co si pamatuje

Písek, co si pamatuje...

Léto končí, jen žhavý písek vzpomíná,
kolikrát vklouzl do míst tajných,
kolikrát se dotkl prsu vnadných,
kolikrát spočítal všechny prsty,
kolikrát vyslovil, to je hustý...

Už nehřeje jak v létě,
už chladne jeho žhavé jádro,
už odpočívá, když slunce zapadlo,
zas zapomene, kdo kráčel po něm,
jen báseň připomene ty chvilky oné...

Tak odpočívej zlato rozsypané na zemi,
málo se nyní u tebe lidí velebí,
jen kroky si pamatují cestu po pláži,
pamatují si, co vlnky dokáží,
když plnou silou na tělo doráží.