Měsíční zahrada, kam chodí víly

Měsíční zahrada, kam chodí víly

Tanečky, které tě vedly až k vesnici, skončily...

Zamilovala jsi se do člověka,
královna víl ti udělila trest...

Zaklela
a uvěznila mezi jiné hvězdy.

Nyní se touláš nešťastná měsíční zahradou...

Nebe se stalo tvým domovem...

Ztratila jsi svého muže a děti.

Tolik jsi je milovala...

Měsíční svit byl silnější, jak láska.

Vytáhl tě na palouček,
probudil v tobě touhu,
zatančit si.

V nitru, jsi Jitřenko zůstala, ale víla.

Tanec tě přitahoval mezi své, neskutečnou silou...

Po tobě jen zůstala nejjasnější, zářící hvězda.

Večer přicházíš jako Večernice,
abys dala dobrou noc dětem a manželovi.

Kouzlo královny ti dovolí každý den před rozedněním spatřit svou rodinu.

Jako Jitřenka je obejmeš, políbíš,
a řekneš jim, jak je moc miluješ...