Ospalý měsíc

Ospalý měsíc

Stává se to...

Občas si načechrá peřinu, ani oči mu netrčí...

Taky si občas zatáhne roletu z temných mraků.

Hvězdy se tváří jakoby nic
a slabým světlem mu tvoří lampičky
u jeho nočního stolku...

Jen večerka jej tahá z postele.

Stahuje peřinu,
svým ostrým světlem říká...

Nespí...

Teď jsi kompas ty, pro zbloudilé...

Sama nezvládnu projasnit celou oblohu...

Noc rychle zmizí a dostanu úlohu Jitřenky...

Budu všechny vítat v novém dni,
začnu dirigovat ptákům při ranním orchestru.

Budu to já, která tě uložím do postýlky
a dám slunci povel,
že přišel čás na první pohlazení...