Báseň o někom

Líbí

Besinka: Moc děkuji,lehce navazuje na předchozí tu včerejší

Úplně tomu nerozumím, jakoby děj sestával z několika, které spolu nekorespondují. Ale zase zrýmováno je to svěže

René Vulkán: Tahle báseň je napsána dá se říct v takové záhadě.
Že začátku píši, že nevím o tom vlastně ta báseň je, nevím kdo nás od někud řídí...
Den předem jsem psala básničku o dcerce. Je malá, pracovitá, když se obleče do růžových šatů vypadá jak Popelka.
Jak jsem dopsala tu předešlou básničku poslala mi fotku, že spadly před ní na uličku ze stromu oříšky.
Bylo jich pět. Jak se do nich podívala byly plné jen tři.

V další části píši o švestkách. Máme doma starý strom švestek, umírá, větve se mu lámou.
Ona seděla na dvoře, kde žádný strom není a z ničeho ji z nebe spadla švestka.
Jak zvedla hlavu, viděla jen Rehka, který u ní měl na stavbě uvnitř domu hlízdo a vyseděl mladé.
Možná ji přilétl poděkovat za bezpečné ubytovací služby .
Nakonec se procházela po louce a posílala mi fotky třech motýlu, které jsme v životě neviděli...
Potom si tyto záhady nechala nějak přes net vyložit a zjistila, že tyto náhody jí říkají o novém životě, šťastném...
Tak snad se to moji Popelce splní...

René Vulkán: Omlouvám se za překlepy, nějak mi to tam samo skáče....

Je to pohádka, fantazie a sny se mají plnit, milé verše

valerie: Moc děkuji Valérie za hezký komentář...

Trochu chápu Reného, ale i jako vysklená vitráž je to pěkné.

M.A.Rek: Moc děkuji...