První den bez

První den bez

Rozlétli se z hnízda,
jako malá ptáčata,
doma náhlé ticho
teď jsou slyšet vnoučata.

Do hnízda se vrací,
když je srdce bolavé,
máma rány pofouká
pro cestičky toulavé.

Jedno ptáče z hnízda ven,
jedno zatím u mámy,
její srdce raněné
zalilo se do dláhy.

Kdo jej znova oživí,
kdo jej znova ohřeje,
kdo jej vezme do dlaní,
kdo dá nové naděje.

Možná chlapec bez zbroje,
bez koně, a bez hradu,
hlavně ať má srdíčko
a velikou zahradu.

Čeká na něj Popelka
se srdíčkem na hrudi,
chtěla by mít život krásný,
princ ji zatím nebudí.