DO ZPĚVŮ TICHA PROUDY ZNÍ

Ohlédnu se za ptačím zpěvem,
v duši ještě zní,
večer chlaný, slunci věren
na konci všech všedních dní.

Ohlédnu se, zpěvy ticha,
proud si s nimi pohrává,
utopená lidská pýcha,
řeka ruce podává.

PROUD A ŘEKA TICHÉ PÍSNĚ,
ŠUMOT JEZU V DÁLI SPÍ,
NENÍ V SRDCI PLACHÉ TÍSNĚ,
JAK RÁD BYS TU ŠEL PRÁVĚ S NÍ.

Do zpěvů ticha proudy zní,
hluboké a slunce kmitá,
ta písnička z býlí vitá,
co nezabloudí, patří k ní.