Lavička v parku

Lavička v parku

Bez tebe by park byl nudný...

Kdyby mohly lavičky vyprávět...

Tolika zamilovaným jsi poskytla prostor k vyznání lásky...

Starým lidem jsi řekla,
posaďte se...

Maminkám,
nakrmte a
přebalte své ratolesti...

Nám obyčejným lidem,
zpomalte,
zastavte se,
otevřené oči,
napněte uši...

Co slyšíte?
Není to krása, jak štěbetají ptáci..
Jak datel klepe zobákem do stromu.
Jak holoubci dělají vrkú...

Není to krása, když šumí listí na stromech...
Přes fontánu teče pramen...

Co vidíte?
V jezírku plavou pestře zbarvené ryby...
Žáby na ně koukají a tonují jim do taktu...

Sem tam vykoukne zvědavý krtek, kdopak dneska přišel na návštěvu...

Před očima je zklidňující zeleň...

Rozkvetlé azalky, rododendrony...
Pestrobarevné hortenzie...

Mohutné stromy, které svým stínem zdraví a zvou pod jejich království...

Tam jsou lavičky nejvíc vytížené...

Chrání všechny před paprsky rozpáleného slunce...

Pokud ji neobsadí lidé bez domova, můžu říct, že zde v parku je svět ještě v pořádku...