Nonenal

Jak jdou roky a jak stárnu,
poznenáhlu
je mi blivno a z něj trnu –
z nonenalu...

Zle polechtal mne v nose nonenal,
já vím, sebevědomí nedodal,
nevoněla mi kdys ani práce,
i s nonenalem to není láce,
že všichni ohrnují nos nad ním –
jak by ne, vždyť není osvěžením,
těm s křížkem pátým, šestým i sedmým
už společníkem stává se věrným,
když koupel dopřeji si pomálu
koupat se pak budu v nonenalu.
Nezbavím se ho cvičením, během,
snad až jednou (Kdy to bude?) – žehem.