Patetika na skalách

Podívala ses do dálky
směrem k Venuši
do prázdna,
jako ztrápená sova

Seděl jsem vedle tebe
a hladil tě po kostech
Pamatuješ to ticho?

Byly nad námi mraky
tvůj dech se chvěl
A moře ti vyšlehalo bělmo očí
jako smutnou smetanu

Pod kůží tehdy škrtla síra
A na jazyku hořkost
jako pelyněk a rebarbora
trpká jako grep

Snad trochu jako čekanka
tak to myslím chutnalo
když nám tenkrát
tam na Jižním ostrově
oběma došlo
že naše láska
je pryč