VEČER

VEČER

Přiblížil se ve své kráse muž mi drahý Večer.
Měl tisíce snů a plánů puče
i písně větru běhu slz a z pláče.
Měl mne rád a také nesměl do rána nocí procitnout,
nesměl zářit hvězdoň, jasan,
měl svou krev v křest vyhasnout.
Tak jak hloupý stojí kdesi opodál i blíže, bez moci,
plná lásky díže.
Bolest večer, nikdy chtěná,
přec v mnohém i mne dopřávaná, neslyšené ne.
Kyklop, co tu hlídá úsvit, náhle procit
a vzal nás oba do své náruče.