Nový Zéland

Byl jsem několikrát zvědavým námořníkem a vždy jsem snil o vzdálených zemích a neznámých krajinách.
Jednoho dne jsme se vydali lodí do Nového Zélandu, ostrova plného zázraků a tajemství.

Nový Zéland nás přivítal úchvatnou přírodou, která připomínala pohádkovou zemi. Rozlehlé zelené kopce, strmé hory a třpytivé jezery – vše tak krásné a nedotčené. Byla to a je to země, která měla mnoho společného se Švýcarskem na severu, co se týče krajiny a lidí, jen byla mnohem divočejší a původnější. Život tam byl klidný, uvolněný a lidé jako by zastavili čas, aby si mohli vychutnat krásu své vlasti.

Na své cestě jsem potkala mnoho srdečných lidí, kteří se nadšeně učili němčinu. Mnozí z nich měli irské předky, což jejich příběhy činilo ještě fascinujícími. Vyprávěli o svých předcích, kteří kdysi přišli přes moře, aby v této mírumilovné zemi našli nový domov. Byla jsem nadšená jejich přátelskostí a láskou k přírodě a potkala jsem tam jednu „rubínově červenou“ temperamentní Irku.

Nový Zéland byl také zemí plnou obchodu a výměny. Často se tam nakládaly jablka, elegantní trapové koně a nejčerstvější ryby ulovené v čistých vodách, které se pak lodí přepravovaly do Evropy. Země byla tak krásná, že se do ní člověk mohl okamžitě zamilovat.

Ale jakkoli je země krásná, má i svou stinnou stránku. Nad Novým Zélandem se rozprostírá největší ozonová díra na světě, což způsobuje, že slunce je tam obzvláště silné. To znamená, že sluneční paprsky mohou být nebezpečné a rakovina kůže se vyskytuje častěji. Lidé se naučili dobře chránit: klobouky, opalovacím krémem a stínem.

Tam lidé chápou, že krása Nového Zélandu s sebou nese také odpovědnost: chránit přírodu a chránit se před nebezpečím. Uvědomíte si, že skutečná láska k přírodě znamená respektovat ji a chránit, aby i budoucí generace mohly zažít tento ráj.
Každá plavba tak přinesla nejen nové místa, ale také cenné poznatky pro srdce.
Protože nejkrásnější dobrodružství jsou ta, při kterých objevujete nejen svět, ale i sami sebe.