Vyznání

Skápnula mu hláska z retu
jako z hroznu ranní rosa,
hlásek je víc, tvoří větu,
po špičkách cupitá bosá.

Cupitá věta za větou
a hledá, kdo uslyší ji,
snad tu, co jeho je metou
pošimrá v oušku, na šíji.

Našla si cíl věta z hlásek,
však ta kráska má ji za sen,
a tak ta láska všech lásek
druhým uchem ji pustí ven.

Ztracené lásky vyznání
dál všechny ztracené mámí...