CESTY NEZMÝLENÉ

Když mluví cesty, i ten kdo nechce mít rád,
snad protože víc než to je být kamarád,
chci přát si nebýt skřet,
chci stále ještě hledat cesty tam,
kde udusaná cesta vpřed.
Pro sílu požehnání zemi, snad i pechu,
pro mírnou cestu vytepanou: požehnat i v spěchu.
Dechem stopou psanou, bázní v čest i přijímanou.
Je to ona, jedna cesta z cest.
Vyrostl z nás strom javorový
i s proutky něžných vrb.
Ta vzpomínka za to stojí,
vzít svou cestu na vědomí jak nelaciný květ.
Chůze ještě neúnavná s duší snad i pochválena,
žadný padlý Vervál, běh,
či pedál aut i na století, radím opomět.
Splnit svých pár bobříků, co nezkončilo v šuflíku,
pro nezmýlenou cestu mít svou odpověď.