Odraz

Já ještě píšu na papír
to už dnes nikdo nechce
a nebo prstem do mraků
to mi šlo vždycky lehce
psani rozhání šedivá stáda beranů
s mokrou srstí
zázračná pismenka skáčí
v rozmarně rozběhaném stádečku
bílých nadýchaných beránků

někdy báseň vydechnu
a ona rychle zmizí
jindy se mnou zůstává
a vůbec není cizí
jak kdyby ulouplo se
kousek mojí duše
vzpomínka nebo okamžik
s bílým pegasem kolem kluše

má velké oči mého psíka
co vždycky leží opodál
v očich jak v osudu
radost i obava co bude dál

Já ještě píšu do mraků