Tajemná moruše

Tajemná moruše

Zraješ, jak mladé víno...
Barvu máš jak ostružina...
Tvar jak štíhlá malina...
A chuť...
Ta je tajemná, jak truhlice pokladů
nikdy nenalezená...
A původ...
Dítě, které opustilo maminku...
Jsi semínko, co dostalo sílu žít.

Vyrostl z tebe stromeček, nyní máš rozměry zdravého, šťastného stromu...

Musíme tě krotit, abys nezvlčela.
Tvé výhonky dosahují za rok takových rozměrů,
že si tě opravdu nezasloužíme...

Děláš stín ve skalce skalničkám a ještěrkám...
Tvé plody jsou tak křehké, stačí fouknout, nebo lehce zavadit a najdeš si domov na zemi.

Tam si potom smlsnou jiní tvorečkové,
a ptáčci...

My lidé jsme neustále zaboření ve tvé husté koruně, někdy je opravdu problém, dostat se k pokladu zvanému moruše...

Je třeba nabrat sílu na zimu z těchto darů přírody...

Jsi královna naší zahrady, věčně mladá, stále rodící, nikdy neunavená...

Pokud tě poslední mrazivý mužík nechá žít, žiješ i v našich ústech, až do konce parného léta...

Chuťové buňky se tě nemohou nabažit, zaháníš nemoci, čistíš játra, bavíš ruce...

Tak zraj tajemná moruše...
Opět jsem pod tvou korunou a ochutnávám tvé neskutečné plody...