Stín času?

» autor: Lazar

Jen Slunce svítí v tichu hvězd
u Nekonečna v přímce cest –
nemluví s temnem neznáma
i tam kde slova záhadná
umlknou v strachu pro svůj trest –
ďáblům na protest?

Až nepravdivé bude znít
i v prázdnu myšlenek
vytvořím v srdci čistý cit
jen v labyrintu otázek?
u břehů zcela mrtvých řek?

Pokora tvoří jiný stín
svým poselstvím až k neznámým
myšlenkám času v něžnosti –
mé věčné radosti?

Sám v tichu hvězdy jež nesní
v necitu temna souhvězdí
kde prorok světu neznámý
utváří příběh bez pravdy
u nekonečné krásy snů
kde světlo sám nezahlédnu –
ucítím trny v neznámu?

Jen věčnou lásku poznal Bůh?