Už zase kvetou...

Už zase kvetou

Ach, ty vlčí máky...

Tolik krásy,
tolik smutku,
tolik otázek,
tolik naděje...

Hned jsem si vzpomněla na dovolenou...

Tehdy bylo pole zbarveno do červena,
až se zrak od něj nechtěl odpoutat.

Byla to krása, nebo znamení?

Tehdy, jak jsi spadla z balkónu,
ležela v kaluži krve, a díky Bohu přežila,
jsem si tuto otázku kladla často...

Ještě nebyl tvůj čas...
Tolik jsi jako sestřička udělala pro druhé,
tolik lásky dáváš mámě, nemocné diagnózou Alzheimer.

Nedávno ses dočkala krásného vnoučka,
nahoře věděli, proč tě tehdy nepovolali...

Brzy to budou čtyři roky.
Když ale vidím rudé vlčí máky,
prolétne mi hlavou myšlenka...

Bylo to varování, nebo opravdu krása...