Země těch věčných spáčů

Sedím ve vaně, pěnově bílé,
slzy smývám proudem vody teplé.
Přemítám nahlas, proč zůstala jsem,
když po všech mých milých slehla se zem.

Proud vody křišťálové zbarví se
do sytě rudé, ruka se třese,
ostří se blýská, ve tmě usmívá,
tajemství dusí a v sobě skrývá.

Sedím v klubíčku, vzlykám a pláču,
kde je ta země těch věčných spáčů?
Těším se, shledám se s tebou, Viki,
dědo, má sousedko, kočko, díky…

Já s vámi se sejdu, karty dáme
a na ostatní spolu počkáme
až se k nám přidají po své cestě,
sejdeme se na nádherném místě,
zemi těch věčných spáčů…

… jste tam nahoře ještě?