Život

Otevírám svoji knihu,
rozháním tak hustou mlhu.
Neštěstí, výčitky, smutky...
Září z té knižní obálky.

První vidím: "Zemřel děda.",
nešťastná to ale věta.
Dále šikany a strachy,
jsou to všechno jenom tlachy...

Rasismus, zklamání, smůla,
je třeba veliká síla.
Nemoci, nenávist, zmatky
převyšují všechny skutky.

"Viktorie zemřela mi...",
"Jsme na všechno vždycky sami?".
Hádky, pře a nejistota
rozbourávaj moje pouta.

Slovo "umřít" nejmíň šestkrát,
"sebevražda" jenom párkrát.
Další smrt a další ztráta,
zlosti vůči slovu "táta".

Nešťastná láska, únava
a pořád ta stejná slova.
"Bojím se lidí.", "Deja-vu...",
můj krevní tlak kolísavý.

Sebenenávist, deprese,
leč kouzelná to imprese.
"Ty zas*aná č*zo!" křičí
můj bratr, který teď brečí.

Nenávidění nacismu,
mohutného fanatismu.
Zakončí vše tenká linka:
"Zemřela kočka Nelinka...".

A pak už jen tma.