Tak byls to teda teď ty, nebo nebyls to teď teda ty ?
((z kolekce Odposlechnuto))
» autor: Zeanddrich E. |
Tak byls to teda teď ty, nebo nebyls to teď teda ty ?
..::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
:::::::::::::
Před několika měsíci - asi na podzim roku 2024 - jsem procházel ócéčkem u vchodu do metra Prosek.
Ve zvýšeném přízemí - v prostoře mezi zdejším v průměru docela širokým kruhovým ostrůvkem, obehnaným lavičkami, a krátkými eskalátory, směřujícími do o půl patra nížeji položené zdejší rozlehlé Billy - stojí v relativně těsném kroužku několik (asi pět) dívek - školaček s batůžky apod., přibližně ve věku dvanáct až čtrnáct let - odhadl bych je spíše na ještě žákyně ZŠ.
Už zdálky mne zaujalo napjaté ticho, které mezi nimi panovalo.
Dovtípil jsem se, že všechny soustředěně sledují jednu z nich, která listuje ve svém mobilu. A opravdu - dívka již přikládá mobil k uchu.
Procházím k eskalátorům do Billy; skupinku mám od sebe po levé straně, míjím ji ve vzdálenosti jen několik málo metrů.
Napětí ve skupince by se dalo krájet.
Dívka se dovolala. Zaslechl jsem něco v tomto smyslu: No ahoj (velmi napjatě). - Ty jsi doma...? (to bylo vysloveno už méně napjatým hlasem).
Krátká odmlka, volaný asi odpovídá.
Již vstupuji na eskalátor, když ještě zaslechnu (hlasem dívky již značně uvolněným): No my jsme teď v Bille potkaly člověka, kterej vypadal jako ty, a dělal, že nás nevidí. - Tak jsme se lekly, že už s náma nemluvíš...!!
::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Z celého hloučku dívek je cítit veliká úleva, zato mně se v hlavě rozbíhá celý řětězec úvah :):
Shrnul bych je do bodů asi takto:
01. Tohle by nebylo možné v době, kdy já jsem byl v jejich věku. - Buď bychom tu záhadu rozlouskli již na místě, ..., anebo bychom se jí trápili (zatěžovala by nás) možná i po několik dalších dnů.
02. Přemýšlím, kdo mohl být onou volanou osobou...? - Vzhledem k tomu všeobecnému počátečnímu napětí patrně někdo starší, kterého dívky společně považují za nějakou autoritu. Učitel? - No asi ne, když mu tykaly, a když si dovolily volat i v době, kdy mnohde jistě ještě probíhá výuka, či další pracovní aktivity vyučujících... . - V mé době jsme takto tykali třeba našemu pionýrskému vedoucímu, napadá mne.
03. Napadá mne také třeba, jak hluboký zásek ve vztazích může znamenat třeba to, když zamyšleně přehlédneme venku nějakou osobu (která přitom na sto procent - na rozdíl od těchto dívek - si je jistá, že jsme to právě my ), a (pouze třeba) neodpovíme na její na pozdrav... .¨¨¨
:::::::::::::::::::::::::
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
..::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
:::::::::::::
Před několika měsíci - asi na podzim roku 2024 - jsem procházel ócéčkem u vchodu do metra Prosek.
Ve zvýšeném přízemí - v prostoře mezi zdejším v průměru docela širokým kruhovým ostrůvkem, obehnaným lavičkami, a krátkými eskalátory, směřujícími do o půl patra nížeji položené zdejší rozlehlé Billy - stojí v relativně těsném kroužku několik (asi pět) dívek - školaček s batůžky apod., přibližně ve věku dvanáct až čtrnáct let - odhadl bych je spíše na ještě žákyně ZŠ.
Už zdálky mne zaujalo napjaté ticho, které mezi nimi panovalo.
Dovtípil jsem se, že všechny soustředěně sledují jednu z nich, která listuje ve svém mobilu. A opravdu - dívka již přikládá mobil k uchu.
Procházím k eskalátorům do Billy; skupinku mám od sebe po levé straně, míjím ji ve vzdálenosti jen několik málo metrů.
Napětí ve skupince by se dalo krájet.
Dívka se dovolala. Zaslechl jsem něco v tomto smyslu: No ahoj (velmi napjatě). - Ty jsi doma...? (to bylo vysloveno už méně napjatým hlasem).
Krátká odmlka, volaný asi odpovídá.
Již vstupuji na eskalátor, když ještě zaslechnu (hlasem dívky již značně uvolněným): No my jsme teď v Bille potkaly člověka, kterej vypadal jako ty, a dělal, že nás nevidí. - Tak jsme se lekly, že už s náma nemluvíš...!!
::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Z celého hloučku dívek je cítit veliká úleva, zato mně se v hlavě rozbíhá celý řětězec úvah :):
Shrnul bych je do bodů asi takto:
01. Tohle by nebylo možné v době, kdy já jsem byl v jejich věku. - Buď bychom tu záhadu rozlouskli již na místě, ..., anebo bychom se jí trápili (zatěžovala by nás) možná i po několik dalších dnů.
02. Přemýšlím, kdo mohl být onou volanou osobou...? - Vzhledem k tomu všeobecnému počátečnímu napětí patrně někdo starší, kterého dívky společně považují za nějakou autoritu. Učitel? - No asi ne, když mu tykaly, a když si dovolily volat i v době, kdy mnohde jistě ještě probíhá výuka, či další pracovní aktivity vyučujících... . - V mé době jsme takto tykali třeba našemu pionýrskému vedoucímu, napadá mne.
03. Napadá mne také třeba, jak hluboký zásek ve vztazích může znamenat třeba to, když zamyšleně přehlédneme venku nějakou osobu (která přitom na sto procent - na rozdíl od těchto dívek - si je jistá, že jsme to právě my ), a (pouze třeba) neodpovíme na její na pozdrav... .¨¨¨
:::::::::::::::::::::::::
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Tipů: 9
» 27.05.25
» komentářů: 3
» čteno: 115(6)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ale já nejsem tlustá pizza…! (ad středa dne 07. května 2025.) | Následující: A censure View



