VYVŘELÝ

VYVŘELÝ

Uvnitř, v skrytosti žít se dá, i pramen jednou vyvěrá.
Také sobky někdy bouří,
v jisker jasu oči svoje nezahmouří - vyvřít na povrch.
Co je táhne, co má sílu, vyzvat smysl ještě k dílu.
To, že není důvtip sám a jícen znova překonán.
Chladné vody - žhavé hvězdy,
jemné stíny - sladký květ,
v kámen život propojený, vyvřelý i v nitru pravý,
nestojí jen o pohled.
Co překoná oči tvoje, moje matko přírodo.
Mariin zpěv, mužné paže,
nebo k cíli ještě stále přes závoru zavřeno.