A zase ta deprese..

Vešla jsem do klece, do bezpečí,
před tlakem, starostmi - tam, kde léčí.
Dealerům zlodějů emocí snažím se pomoci,
je to vše mnou nebo nemocí?
Snažím se jim zlehčit a mít se líp,
nejde to, nemůžu se soustředit.
Proč se mám malovat, když to smyju.,
proč se mám smát, když bolest kryju.
Hlavu plnou starostí pořád mám,
mrzí mě, že mi to nejde přepínat.
Přitom už problémy aktivně řeším,
jak možné je, že se z toho netěším.
Kde je moje jistota, můj úsměv a štěstí,
když nejsem úplně na rozcestí.
Mám to, co jiní nemají, je mi to však málo,
co se s tou pozitivní Gábi stalo?
Kde jsi ta akční, veselá a energická ženo,
tolik úsilí i na cestu na WC je vynaloženo.
Nejde utéct z hlavy, už ať je to jak dříve,
ať zas pak unesu každé životní břímě.