Veliký omyl….

Zvoním nikdo neotevírá
asi tam má kavalíra.
Do zámku mi nejdou klíče
nejspíš omámeni chtíčem
ani jeden nevnímají
jak si to tam rozdávají.
A tak křičím ještě více
otevři ty nevěrnice !!!

Kopu, mlátím i láteřím
před domem u vlastních dveří.
Zhrzený u svého vchodu
pouštím se už do rozvodu.
U sta blesků, u sta hromů
okamžitě mě pusť domů.
Mám sto chutí rozbit dveře
abych zabránil nevěře.


Když tu náhle ouvej, běda
já tu buším na souseda.
Těžko tomu oči věří
že stojím u špatných dveří.
Teď můj mozek ale ví že
jsem o jedno patro níže.
A tak celkem překvapeně
běžím domů ke své ženě. :-)