Mít rád a střed bolesti
Věnováno Adamovi a také Evě.
» autorka: Lenka pomněnka |
Až projdeš středem bolesti,
rukou si sáhneš pro štěstí.
Na dlani čára života,
osudu kola ti rozplétá.
Na niti tenké jak vlas,
zkoušíš přesvědčit čas.
Čas hnaný jak spřežení,
až se ti nevejde do dlaní.
Tak jako voda se rozleje,
sucho však v ústech jen po něm je.
Napij se zhluboka, neztrácej čas,
tvůj pramen života,
jen v tobě samém klokotá.
Nevyhnutelně zas,
bolesti přijde čas.
Štěstí je muška zakletá,
přes prsty stále někam ti odlétá.
Nastraž si na dlani na bolest past,
okovy pramenu rozbije čas.
Oknem pak do duše,
sedne si štěstí samo zas.
Mít rád, není obraz bez retuše,
je koktejlem nálezů i bolestivých ztrát.
rukou si sáhneš pro štěstí.
Na dlani čára života,
osudu kola ti rozplétá.
Na niti tenké jak vlas,
zkoušíš přesvědčit čas.
Čas hnaný jak spřežení,
až se ti nevejde do dlaní.
Tak jako voda se rozleje,
sucho však v ústech jen po něm je.
Napij se zhluboka, neztrácej čas,
tvůj pramen života,
jen v tobě samém klokotá.
Nevyhnutelně zas,
bolesti přijde čas.
Štěstí je muška zakletá,
přes prsty stále někam ti odlétá.
Nastraž si na dlani na bolest past,
okovy pramenu rozbije čas.
Oknem pak do duše,
sedne si štěstí samo zas.
Mít rád, není obraz bez retuše,
je koktejlem nálezů i bolestivých ztrát.
Tipů: 14
» 29.04.25
» komentářů: 0
» čteno: 148(9)
» posláno: 0
» nahlásit
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Než splynu | Následující: Noc, černá poběhlice