Babičce do nebe

Babičce do nebe


Na Jiřího Bůh tě pozval
syn byl malé batole.
Kuk jsme na tě dělávali,
ty ses ptala, kdo to je...

Hladilas mu nožičky
věděla jsi, že je můj,
v očích mělas slzičky
cítila jsi konec svůj.

Děkuji, že stihla jsem čas,
jenž zastavit se nedal,
to cos zvládla za života
by zasloužilo metál...

S dědečkem jste krásně žili
i ty války přečkali,
když pekl chleba partyzánům
všichni strachem zmírali...

Jsem ráda, že jste pospolu
lásky moje zlaté,
na Jiřího vždy vzpomínám,
jak nahoře se máte...