Jako Chet B.

Už jsem jako Chet

jen snad už chybí stříkačka do žíly

s omamným jedem

Nechá si to pro sebe,

ten co neumí dokonale snít

jako ostatní


Už jsem jak moje matka,

bojí se, že jí časem nikdo nezavolá

ale zároveň má nejradši od všech klid (jako můj otec)


Už si přijdu jak léty utrápený psycholog,

po hádce bez pohádky s Tebou

mlčení bez usvědčení

jako důkaz prohry

jazzový tóny černošských muzikanůt

mi vždy spravedlivě budou trhat srdce


Už si přijdu

jak stará hlíza

co jí vyschla míza

není to o tom cítit se skvěle

ale falešně si dodat odvahu

tak jako se to dělává


Po sto padesáté vracím se zas k němu (Chet B.)

a jeho tóny nebolí

protože už není ani vlastně bolet

jen ta chuť po ztraceném ráji

tam za zdmi

za rty

za očima

někde daleko

v duši