VOLÁNÍ HOR, SILVRETTA

VOLÁNÍ HOR

Už zní zvon, už tmí se kraj, ten vzácný čas já znám,
to pan Borovec vyzpovídal srdce mé a veršům cíl i dal.
Volání hor, kde kleče i brusinky zavoní,
volání hor a den sebou vleče batoh můj i obutí.
Volám vás hory, náruč svou, pít a jíst, jít a spát,
co můžu ti dát, co nesmím nesdolat,
nebořit a slyšet, naslouchat,
modlitbou plít klišé a domov zachovat.

SILVRETTA

Údolín vstříc vzhůru k sněhu
-led co patří do léta jak tříšť v nápoji,
nebo vločka i propojená- zdraví chvění,
zdar ledový, bez úpalu,
v květech kol už zase s nimi odkvétá.
Vstát se stvoly snů i sněhu, květů síla nezvrtklá
-pro Silvrettu zahojení, jako píseň nikdy, nikdy nemletá.