Když překročíš Rubikon
...
» autor: G.P. |
Nevím, kolik mi ještě zbývá let.
Snad deset, patnáct, anebo čtyřicet?
A přesto nevím, proč dál bych přežíval,
když ani nevím proč a kam a jak jít dál.
Všechno jsem prožil, dluhy jsem zaplatil,
už vážně nevím, pro co bych tak dál žil?
Je stejný každý den a stejná každá noc,
a stále čekám, kdo snad přijde mi na pomoc,
jenže nikdo nepřichází, nikdo neuspěje,
už dávno zmizela má hloupá naděje.
Nevím, kolik mi ještě zbývá let,
jestli budou stejná jak teď, radši bych umřel hned…
Snad deset, patnáct, anebo čtyřicet?
A přesto nevím, proč dál bych přežíval,
když ani nevím proč a kam a jak jít dál.
Všechno jsem prožil, dluhy jsem zaplatil,
už vážně nevím, pro co bych tak dál žil?
Je stejný každý den a stejná každá noc,
a stále čekám, kdo snad přijde mi na pomoc,
jenže nikdo nepřichází, nikdo neuspěje,
už dávno zmizela má hloupá naděje.
Nevím, kolik mi ještě zbývá let,
jestli budou stejná jak teď, radši bych umřel hned…
Tipů: 8
» 16.03.25
» komentářů: 2
» čteno: 141(6)
» posláno: 0
» nahlásit
» 16.03.2025 - 08:12
Když to nejmíň čekáme, Život se obrátí jiným směrem. Držím ti palce, ať tvůj další směr žití je plný radostí. Dyť jsme tu jen jednou a před námi jaro plné slunce a pučení ;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Harmonika | Následující: Konečně jí pověsím