Zpěv pro ženu srdce mého

Jako když zoufalým květinám pod sněhem
na jaře paprsky vdechnou zas duši,
tak mojí všednosti jedním tvým úsměvem
se srdce chřadnoucí znovu rozbuší.

Jako když při boji o bdělost sváděném
snažím se v kávě chuť k životu najít,
tak i v tvém pohledu kávově laděném
chtěla bych procitnout. Dát si ho nalít.

Jako když v dlouhých tmách za jasné oblohy
pátrám po souhvězdí, co patří nám,
tak jeho kopii, jen menší rozlohy,
každý den na krku chci mít. A mám!

Co dne, co večera jen stěží přežívám,
a pocit mám, že mi všeho půl chybí.
To půlka srdce mě prosí, ať vyzpívám
verše, co snad tvojí půlku mi slíbí.