Hvězda

Je pošmourno, tak hodné Anglie,
ve Stratfordu nad řekou Avonou
v nečasu dar času kdy nelije,
při setkání zdravím jej úklonou,

naproti, nikoli proti sobě
jen čtyři sta let a krok nás dělí,
v sonetech vypráví o své době,
a z kroku propast je, můj příteli,

propast bezedná, na kterou nemám
sílu ani talent k překlenutí,
tam kdes hvězda svítí, ruce vzpínám,
nedostižného dosáhnout nutí,

i vy natáhněte ruku s dlaní,
jednou, možná, dosáhneme na ni…