Pocity provinění

Když se zmerčím v zrcadle, říkám si to není marné,
sexy šedá na skráních ta nikdy nezestárne.
Vyzobávám jen lahodné kousky z bonboniéry,
svou duši rozmazluju nejlepším z dnešní éry.
A co se týká údržby stran mé tělesné schránky,
své chuťové pohárky zásobím dobrotami.

S pocity provinění,
svádím boj každodenní.
Pocity provinění,
ty na tom nic nezmění.

V jakékoli disciplíně chci aspoň urvat bednu,
při pohledu na zdar jiných závistivě blednu.
Po lesklém jdu jako straka, či Vrána z Vrchní, prchni,
a ve frontě na cokoliv chci být nejmíň první.
Když jsem si to uvědomil, fackovala mě hanba,
co jsem zač to chci vědět, ať je jaká chce pravda.

S pocity provinění..

Sestavil jsem konzilium nejmoudřejších hlav světa,
zkoumali mě zvenčí, zevnitř, od zimy do léta.
A jakýže zazněl verdikt povolaného sněmu?
Sebeláska je v pořádku, kvete v každém věku!
Do vínku jsme dostali ji, ať se nám lépe žije,
bez ní průtrž černých mračen naši hlavu slije.

S pocity provinění..

Máš to taky tak? (2-4x)