Princezna v (odpadkovém) koši ((z kolekce Odposlechnuto)).
O víkendu 15. -16. února (patrně) na zeleném metru Flóra v Praze
» autor: Zeanddrich E. |
Princezna v (odpadkovém) koši ((z kolekce Odposlechnuto)).
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
::::::::::::::::::::::::::::
O víkendu 15. -16. února (patrně) na zeleném metru Flóra v Praze (nebo na Staroměstské...? - Tam asi ne, tam bývá hodně lidí i v sobotu a neděli...)
Vlaky mají o víkendu večer dlouhé intervaly, ..., mám čas cca pět minut, a tak se z nudy jdu podívat po zdroji neobvyklého hluku (přesněji dětského halasu) na opačné straně stanice.
Ještě než jsem vyšel mezi sloupy na hlavní plochu, viděl jsem mezi sloupy pobíhat děti nesourodého věku i rasy (až dodatečně mne napadlo, že mohlo jít o děti - věkově mezi sedmi až patnácti lety, odhadl bych - z nějakého dětského domova; dospělý doprovod jsem však neviděl).
Ve vzduchu byla cítit divoká dětská energie - jako když se děcka z paneláku dostala na louku za městem, za mého dětství.
V jednom mezisloupí - spíše už na nástupišti - jsem minul jednu (ukázalo se později, že oba rovněž patří k té skupině) cca 12-14 ti letou partnerskou dvojici; dívka - tmavohnědovlasá střapatá rozárka ve volné bundě a plandavých kalhotách (riflích?) s odvážným kukučem ve tváři držela za rukávy baňaté bundy (jakoby se *bála, že jí uteče... ) přibližně stejně starého mladíka, a opakovaně jej dosti hluboce líbala; - dvě tři sekundy, pak se odklonila, zahleděla se mu do očí, jakoby se dívala na výsledky svého počinu. - a znovu vehementně do toho... .
*(až mne napadlo, že ten mladík je jen nějaký náhodně se vyskytnuvší figurant... ; tvářil se totiž relativně rozpačitě - i když v těch pauzách mezi polibky tvářil se docela odvážně, a dle výrazu tváře snažil se zřejmě i vtipkovat...)
Prošel jsem mezi sloupy na hlavní plochu. Na ploše pobíhalo asi dalších šest až osm děcek různého věku (z toho asi i dva tři relativně malí romští kluci); přímo přede mnou ale seděla zadkem v ocelovém protivýbuchovém koši (Pražáci vědí, o čem je řeč...) docela pohledná, a již i dospěle vytvarovaná ,,bílá" (i když tmavohnědovlasá, dlouhovlasá) šmudlička (vypadala celkem čistě jako všechny ty další děcka, jen světlé kalhoty měla dost silně ušmudlané). Mohla být také nanejvýš čtrnáctiletá, a hned, když jsem vyšel, zaměřila na mne svůj pohled; jinak se nenechala vůbec vyrušovat ve svém posedu (zadek měla nejméně nějakých 15-20 cenťáků hluboko v koši, takže jí nohy v botách trčely směrem vzhůru – a směrem ke mně) . Stále ze mne nespouštěla oči, a když jsem procházel cca metr a půl kolem toho jejího koše, náhle vykřikla (reagujíc patrně na nějakou repliku jiného dítěte vzadu za jejími zády): Já jsem princezna...!
A po chvilce opět velmi hlasitě (myslím, že dobře slyšitelně po celé stanici) dodala dosti oprsklým hlasem (stále přitom ovšem s očima visícíma na mém obličeji - tedy nezúčastněná osoba by si asi nemohla nemyslet, že mluví ke mně): Já jsem princezna ze mlejna, ty vole...!!
To už jsem raději od ní odvrátil zrak, a ztratil se z jejího dohledu; tušil jsem, že z tohohle by se právě mohla vyvinout situace, kdy by se - přinejmenším v očích dalších cestujících ( - i když těch zde bylo jen pomálu - ) mohl i spořádaný pán jako já stát součástí nějaké anekdotické epizodky... .
::::::::::::::::::::::::::::::
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
::::::::::::::::::::::::::::
O víkendu 15. -16. února (patrně) na zeleném metru Flóra v Praze (nebo na Staroměstské...? - Tam asi ne, tam bývá hodně lidí i v sobotu a neděli...)
Vlaky mají o víkendu večer dlouhé intervaly, ..., mám čas cca pět minut, a tak se z nudy jdu podívat po zdroji neobvyklého hluku (přesněji dětského halasu) na opačné straně stanice.
Ještě než jsem vyšel mezi sloupy na hlavní plochu, viděl jsem mezi sloupy pobíhat děti nesourodého věku i rasy (až dodatečně mne napadlo, že mohlo jít o děti - věkově mezi sedmi až patnácti lety, odhadl bych - z nějakého dětského domova; dospělý doprovod jsem však neviděl).
Ve vzduchu byla cítit divoká dětská energie - jako když se děcka z paneláku dostala na louku za městem, za mého dětství.
V jednom mezisloupí - spíše už na nástupišti - jsem minul jednu (ukázalo se později, že oba rovněž patří k té skupině) cca 12-14 ti letou partnerskou dvojici; dívka - tmavohnědovlasá střapatá rozárka ve volné bundě a plandavých kalhotách (riflích?) s odvážným kukučem ve tváři držela za rukávy baňaté bundy (jakoby se *bála, že jí uteče... ) přibližně stejně starého mladíka, a opakovaně jej dosti hluboce líbala; - dvě tři sekundy, pak se odklonila, zahleděla se mu do očí, jakoby se dívala na výsledky svého počinu. - a znovu vehementně do toho... .
*(až mne napadlo, že ten mladík je jen nějaký náhodně se vyskytnuvší figurant... ; tvářil se totiž relativně rozpačitě - i když v těch pauzách mezi polibky tvářil se docela odvážně, a dle výrazu tváře snažil se zřejmě i vtipkovat...)
Prošel jsem mezi sloupy na hlavní plochu. Na ploše pobíhalo asi dalších šest až osm děcek různého věku (z toho asi i dva tři relativně malí romští kluci); přímo přede mnou ale seděla zadkem v ocelovém protivýbuchovém koši (Pražáci vědí, o čem je řeč...) docela pohledná, a již i dospěle vytvarovaná ,,bílá" (i když tmavohnědovlasá, dlouhovlasá) šmudlička (vypadala celkem čistě jako všechny ty další děcka, jen světlé kalhoty měla dost silně ušmudlané). Mohla být také nanejvýš čtrnáctiletá, a hned, když jsem vyšel, zaměřila na mne svůj pohled; jinak se nenechala vůbec vyrušovat ve svém posedu (zadek měla nejméně nějakých 15-20 cenťáků hluboko v koši, takže jí nohy v botách trčely směrem vzhůru – a směrem ke mně) . Stále ze mne nespouštěla oči, a když jsem procházel cca metr a půl kolem toho jejího koše, náhle vykřikla (reagujíc patrně na nějakou repliku jiného dítěte vzadu za jejími zády): Já jsem princezna...!
A po chvilce opět velmi hlasitě (myslím, že dobře slyšitelně po celé stanici) dodala dosti oprsklým hlasem (stále přitom ovšem s očima visícíma na mém obličeji - tedy nezúčastněná osoba by si asi nemohla nemyslet, že mluví ke mně): Já jsem princezna ze mlejna, ty vole...!!
To už jsem raději od ní odvrátil zrak, a ztratil se z jejího dohledu; tušil jsem, že z tohohle by se právě mohla vyvinout situace, kdy by se - přinejmenším v očích dalších cestujících ( - i když těch zde bylo jen pomálu - ) mohl i spořádaný pán jako já stát součástí nějaké anekdotické epizodky... .
::::::::::::::::::::::::::::::
Tipů: 4
» 18.02.25
» komentářů: 4
» čteno: 170(5)
» posláno: 0
» nahlásit
» 18.02.2025 - 00:58
Ale ztratila se editace (kurzíva zejména; to mne nebaví...) (teď už ale asi půjdu spát... :) ))
» 21.02.2025 - 09:42
Lilith: ... .
Ještě bych k tomu snad dodal - pro přesnější obrázek této princezny - že bylo vidět, že má v sobě značný potenciál k *dobrému životu... .Myslím, že její relativně hrubé chování (při kterém jsem ovšem nezaznamenal, že by jednala nestandartně vůči někomu jinému, než vůči sobě ) bylo patrně ochrannou slupkou, kterou si na sebe navlékla jen díky tomu, že byla nucena žít v relativně hrubém prostředí... .
*(její relativně jemné rysy, a celkově sympatický obličej totiž nekorespondovaly s tím, jak se zrovna chovala... )
Ať se jí v životě daří, jí přeji.. .
Ještě bych k tomu snad dodal - pro přesnější obrázek této princezny - že bylo vidět, že má v sobě značný potenciál k *dobrému životu... .Myslím, že její relativně hrubé chování (při kterém jsem ovšem nezaznamenal, že by jednala nestandartně vůči někomu jinému, než vůči sobě ) bylo patrně ochrannou slupkou, kterou si na sebe navlékla jen díky tomu, že byla nucena žít v relativně hrubém prostředí... .
*(její relativně jemné rysy, a celkově sympatický obličej totiž nekorespondovaly s tím, jak se zrovna chovala... )
Ať se jí v životě daří, jí přeji.. .
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.