OPONA

Zlatem se třpytí přírodní divadlo.
Jen tak mne napadlo povytáhnout oponu.
Hercem se stát, mít pro strach uděláno, sejít se pospolu.
Opona sama napoví, co hrát se tu bude poprví.
Slovům měsíční záře natře tváře a herec jen tiše zavzlyká:
krása je tvá veliká, přírodní divadlo.
Z prken slávy mě to k tobě dovedlo,
však tys pohltilo mne zcela.
To ani Libuše nevěděla,
že prorok Měsíc se s tebou zasnoubil,
o polibek mne oloupil a jak reflektor svítí.
Měsíc prorok je úlovkem tvých sítí, divadlo skromné.
Nejsem hodna, hraješ ty pro mne.