Zdraví, věk a krása

Zdraví, věk a krása

Slova nad kterými nelze přemýšlet...

Děsí mne...

Tělo zrazuje,
zlobí,
bolí,
nedá si říct...

K němu se přidává stupnice,
jak na teploměru...

Zdraví a věk ubírají
na vnější kráse.

To co je uvnitř,
nedám...
Zamkla jsem truhlici pokladů,
vzpomínek,
vnitřní krásy,
zahodila klíč...

Kde, to už nevím...
Kdo by si to v mém věku pamatoval...
Tam se žádný vetřelec nedostane...

Tam je moje maličkost....
Mladá, stará,
zdravá, chromá
štíhlá, mírně obézní...

Hlavně, si z těchto maličkosti
nic nedělat...
Může být i hůř...

Až se objeví ve dveřích stařena s kosou,
nemusí to být babička ze zahrádky....

Moje určitě ne...
Ta se kouká na mne z nebe,
kolem má manžela,
rodiče,
sourozence,
syny,
snachy,
a jiné zlatíčka...

Ta stařena mne maximálně přijde
vysvobodit od bolesti,
od přibývajících křížku,
a ukrade mi z tváře úsměv,
který jsem rozdávala kolem...