Když zafouká vítr

Na kostelní věži máme korouhvičku,
to abychom věděli, odkud vítr fouká…
Každý den si sedávám v parku na lavičku
A na tu naší korouhvičku pozorně se koukám.

Jednou fouká od lesa, jednou zas od polí,
korouhvička se za větrem poslušně otáčí,
moudří vědí, že posílí nás, co nás neskolí
korouhvička vždycky včas správný směr naznačí.

Díky ní a zprávám vím, co a kdy mám říci,
kdy vyloudit úsměv a kdy se zamračit,
kdy rozhořčený výraz podržet si v líci,
kdy jasně říct, a kdy pro jistotu - jenom naznačit…