Volný pád

V Abbey Road si, teď pouští pozpátky,
smyčku můzy, co době odolá.
A tak já se, nad sixties nadnáším,
teď už víme, že byla časová.

Když poztrácím, pod nohama půdu,
a nebývá, poznat úplný směr.
Tak vyrážím, do mraků na tůru,
tam kde schází, pevné podnoží, zde:

R: Volám pátým pádem,
volný tím, svým pádem.

Z oblak bývá, nadhledu k dostání,
malicherný, se zdá kdejaký šrám.
Hemžící se, lidé jsou tak malí,
když se blíží, zem rychle procitám.

Volá vývoj: "Už jsme to zvládli:
stav beztíže, v tunelu větrném.
Hlavu víckrát, tíha nepotrápí,
vlny théta, jsou když tak v záloze."

R.: Volám pátým pádem...

MR:
Pád svůj teď vzývám,
pád svůj má význam.
Volný tím pádem,
jsem svým si pánem.

R.: Volám pátým pádem...