Slova sváteční

Někdy slzy pominou
a potkám vůni rozmilou
v rozbřesku
dlaní i úsměvu.

Na stvolech něhy
zabalím
květy do lesku i v lednu.

Pošeptat stihnu
tomu a tomu stromu
od jádra
i nejhlubšího kořene.

A bude rezonovat zem.
Kankánem, levandulí
i rozmarýnem.

V tu dobu zazpívá
máma něžnou píseň.
Tu dítě v zemi vlahé
dívám se s úsměvem.

Já vím.
Poezie je nalézáním
i magickým domovem.
Přes traumata
obal přetáhneme
a cimbál dá
souzvuk na závěr.

Hurá.
Píšu.
A u Tebe mami
s láskou jsem.