makovým panenkám

.

Oči zabalené v alobalu mám
jednou dělám že tě nevidím
jednou tě zas uvítám

z tisíce kostí
mne ráno bolí ruce
z tolika cnostní
z tolika květů po palouce

očím jizvy chrání
mávnutí času
prach
a zář

když dobro jistím
rozlíváš kalamář

do oken
do světa rtů
..zase jen blábolím
přetáčím kazetu

pro trochu světa
šel bych lásky kraj
ach Manon
pro trochu pravdy
pil bych z pramenů poznání

až shoříme
jak na papíru
napsaná poslední věta
až mne sníš
jako ovoce zraj
s Dianou

a všechny svatby
se na konci
zas rozchází

…
zabal si mne
jako kousek pomeranče
jako balíček
na cestu

z tohoto světa
si na kotnících
trochu prachu s sebou odnesu

.