~O té jedné zimní~

~~~*~~~(:-)~~~*~~~

~~~*~~~
Slečnu Vánici
pozdravuje sestřička Fujavice.

Nejkrásnější zimní časy
časy plné bílé krásy
a studeným svitem měsíce
má s bílou paní Zimou i slečna Vánice.
Třeba když mezi rampouchy lítá
za noci,nebo když svítá,
myslí si Vánice,já jsem varhaník
své tóny prodám za pětník.
Jeden rampouch však dolů spad
roztříštil se,to nebyl rád,
na tisíc kousků se rozsypal
a jenom nešťastně cink,zacinkal.

U zimy má zastání
jen jaro ji hrůzu asi nahání,
slzy ji mrznou na tváři
tak letí tam kde se ji zadaří.
Vánice hned letí jinam
u jiných rampouchů si zpívám,
cestou si vločky prohlížela
a na měsíční svit je jako korále
navlékala.

Ano,
takové bývají sněhové
slečny vánice
a mezi rampouchy hrají
jak varhanice.

~~~*~~~
to je ta slečna
jako z pohádky