Chytání motýlů

Tak ti tak nevím co o motýlech si tak myslet,
pocity rozporuplné, sleduj jejich sled.

Tož třeba první co mne napadne, je o tom co říká motýle.
Toho divnýho soudruha se mi ani trochu nelíbí cíle.

Pak na ty malé šedivé, co v kuchyni vlezou kdo ví kam,
na ty si hned vzpomenu, rád jim vždy zatleskám.

Ty, co mrtvým okem z polámaných křídel hledí na mne
při mytí oken vzpomínám, i to, jak i nad námi si čas ruce mne.

A v neposlední řadě i toho motýla z dávnověku vzpomenu,
co zašlápnul jsem ho, a budoucnost nám nyní chystá nové menu...

Ale s vnoučaty je psina vždy.

M.A.Rek: Tehdy to byl krásný výlet po rozkvetlých
loukách a sranda jak ti dva malí prcci se honí za každým motýlkem který létal, nebo seděl na kytce dokud k němu nepřiletěla vichřice v podobě těch dvou vnoučátek... Pak jak je důležitě zkoumali než jsme jim dali svobodu... Díky za nahlédnutí a komentář..

Je fajn číst takovéto verše, když venku šmourno je... ;-)