Pátek třináctého
Včerejší vzpomínková
» autorka: Marťas9 |
|
Pátek třináctého
Proklínala jsem tento den i datum....
Tolik mi kdysi ublížil....
Zrovna před vánocemi,
ukradl mi kus dětství, mládí...
Ach dědečku...
Tehdy tě pár dní před tímto datumem odvezla rychlá...
Stala jsem na schodišti a koukala se na tebe, jak mi miziš v dáli...
Ani by mě nenapadlo,
že tě uvidím už jen jednou v nemocnici,
a pak až na pohřbu...
V nemocnici jsem byla šťastná,
že je ti líp....
Věřila jsem, že tě naloží zpět do sanitky a buseš zase mezi svými doma...
Prý to tak bývá, že se před smrtí uleví...
Tu strašnou větu od mámy,
jak vysedala z autobusu,
jsem nikdy nechtěla slyšet...
Zněla totiž...
,, Dědeček dneska umřel.... "
Bylo mi tehdy devatenáct...
Tak málo, abych se nabažila, tvého překrásného srdíčka,
tvé lásky k nám všem...
Moc mi chybí historky ze tvého skromného pékařského života...
Nikdo u nich ani nedýchal...
Tehdy by mě ani nenapadlo,
že je již brzy neuslyším...
Byl jsi pořád při síle...
S babičkou jste oslavili osmdesátiny
a dokonce i zlatou svatbu...
Datum třináctého prosince se mi ale zařezál do srdce...
Spustil lavinu, která nešla zastavit...
Postupně totiž odchazeli ti, na kterých mi v životě hodně záleželo...
Mávám směr nebe....
Volám, pláču...
Miluji tě, nikdy nezapomenu....
Proklínala jsem tento den i datum....
Tolik mi kdysi ublížil....
Zrovna před vánocemi,
ukradl mi kus dětství, mládí...
Ach dědečku...
Tehdy tě pár dní před tímto datumem odvezla rychlá...
Stala jsem na schodišti a koukala se na tebe, jak mi miziš v dáli...
Ani by mě nenapadlo,
že tě uvidím už jen jednou v nemocnici,
a pak až na pohřbu...
V nemocnici jsem byla šťastná,
že je ti líp....
Věřila jsem, že tě naloží zpět do sanitky a buseš zase mezi svými doma...
Prý to tak bývá, že se před smrtí uleví...
Tu strašnou větu od mámy,
jak vysedala z autobusu,
jsem nikdy nechtěla slyšet...
Zněla totiž...
,, Dědeček dneska umřel.... "
Bylo mi tehdy devatenáct...
Tak málo, abych se nabažila, tvého překrásného srdíčka,
tvé lásky k nám všem...
Moc mi chybí historky ze tvého skromného pékařského života...
Nikdo u nich ani nedýchal...
Tehdy by mě ani nenapadlo,
že je již brzy neuslyším...
Byl jsi pořád při síle...
S babičkou jste oslavili osmdesátiny
a dokonce i zlatou svatbu...
Datum třináctého prosince se mi ale zařezál do srdce...
Spustil lavinu, která nešla zastavit...
Postupně totiž odchazeli ti, na kterých mi v životě hodně záleželo...
Mávám směr nebe....
Volám, pláču...
Miluji tě, nikdy nezapomenu....
Tipů: 8
» 14.12.24
» komentářů: 2
» čteno: 40(5)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: Domov | Následující: Buďme, a nejen o vánocích...